pěvuška a konipásek
ptačí zpěvnedaleký les a vodní plochapěvuška v trávěa konipásek v oblacích
V k. ú. obce Lipno nad Vltavou se nachází pozemek stavebníků. Nezastavěný pozemek je na vzácném místě přímo uprostřed vesnice, v docházkové vzdálenosti od vodní nádrže Lipno i přilehlých turistických lákadel, a přesto odcloněný od veškerého ruchu a bez vizuálního kontaktu s divokou porevoluční výstavbou. Na východě pozemek sousedí s místní komunikací, oddělený je od ní ale korytem potůčku a několika vzrostlými stromy. Terén je svažitý na jihovýchod směrem k příjezdu na pozemek.
Stavebníci plánují realizaci rekreačního bydlení se standardem rodinného bydlení pro sebe i pro případné hosty. Součástí požadavků na provoz je i samostatně pronajímatelný apartmán a dostatečné zázemí pro případy, kdy se v celém objektu nacházejí například dvě větší rodiny, včetně parkovacích stání. Požadavkem na architekty byla stavba respektující okolí se současným architektonickým jazykem, jak stavebníci ilustrovali i dobrou znalostí současné kvalitní architektury. V dané oblasti nemá obec určeny žádné zásadní regulativy pro tvar domu.
Na pozemek navrhujeme Pěvušku a Konipáska, jasně oddělené hmoty dvou apartmánů, propojených společným zázemím. Takové dispoziční rozdělení rekreačního objektu je dobře čitelné i v půdoryse a odpovídá požadavkům stavebníků na provoz. Hmoty s asymetrickou sedlovou střechou respektují svým umístěním na pozemku charakter stávajícího terénu a jsou za sebou seřazeny tak, že podél nich návštěvník při příchodu na pozemek stoupá do svahu a potkává nejprve Konipáska, pak společné zázemí (se střechou rovnou) a nejvýše Pěvušku. Orientace hmot domu je vybalancována tak, aby splňovala nároky na soukromí i potkávání se obyvatel apartmánů, měla by nabízet spoustu zákoutí a překvapivých průhledů a měla by vytvářet rozpoznatelnou siluetu. Terasám je v návrhu věnován velký prostor, i při velké návštěvnosti by si každý měl být schopen najít své místo, kam dopadají sluneční paprsky. Stavba není nikterak vysoká, šikmé střechy umožňují využitelnost podkroví, většina pohybu návštěvníků domu se ale odehrává v přízemí. Celý objekt je plánovaný nepodsklepený. Kulatá okna ve štítu a hmota domů naklánějících se k sobě připomíná dva spřátelené živočichy, odtud i název.
Novostavba je plánována jako dřevostavba, fasáda je zamýšlena s dřevěným deštěním, jeho barevná řešení budou součástí dopracování studie. Na pozemku je plánováno také jedno kryté stání a dostatečně velká kůlna na zahradní náčinní, kola apod. U vjezdu na pozemek budou vyhrazena i parkovací stání, dle dohody se stavebníky a dle možností vzhledem k majetkovým poměrům kolem komunikace budou navržena 2-3 nezastřešená parkovací stání pomocí zatravňovacích dílců či štěrku. Mokřina při příchodu na pozemek se do budoucna uvažuje zušlechtit v malé přírodní jezírko.
Přístup k domu je plánován přes dlážděnou cestu či terénní schůdky z kamenných šlapáků, přes vstup s možností zastřešení pergolou až do vstupní haly, která je společná oběma apartmánům a slouží pro setkávání se, pro přípravu lyží a podobně. Schůdky na vyrovnávání terénních nerovností zde slouží i k posezení nebo obouvání. Z této haly je pohodlný vstup do veškerých provozních a technických místností, je zde přístup k WC a samostatné sprše, potažmo k sauně. Dvěmi možnými cestami se odtud lze skrz objekt dostat dozadu do zahrady s venkovní lázní – ofurem.
Oba navrhované apartmány jsou si v lecčem podobné, představují vlastně dvě funkční samostatné obytné jednotky. Pěvuška je větší a slouží jako rekreační zázemí stavebníků. Z haly se návštěvník dostane do předsíně/šatny, odkud se dál lze „tajnými dveřmi“ dostat k hygienickému zázemí. Předsíň pokračuje do velkého obytného pokoje, který slouží i jako jídelna, kuchyně, shromažďovna… Tato hlavní místnost je podlouhlá, vévodí jí dostatečně velký stůl pro případy setkání větší společnosti, a jsou z ní výhledy do tří světových stran. Na konci dispozice přízemí je „schovaná“ prostá ložnice sloužící i jako příležitostná pracovna, skrze niž lze také vyběhnout do zahrady s ofurem.
Srdcem dispozice jsou velká kamna, která jsou navržena jako součást objektu schodiště do podkroví. V podkroví se nachází jakási „zašívárna“ – místnost otevřená do obývacího pokoje, s válendou za komínem („za pecí“), s “lebedínem” ve vikýři a s dveřmi do dětského pokoje, ve které jsou poskládány tři postele a malé skříňky.
Konipásek je menší příbuzný Pěvušky. Ze společné haly se vchází do menší předsíně/šatny, kde se nachází i vstup do koupelny. Dále dispozice pokračuje obývacím pokojem, kterému opět dominuje velký stůl i velká okna. A i zde je na konci dispozice vstup do minimální ložnice, místnosti široké jako dvoulůžko schované třeba jen za závěsem. Z obývacího pokoje lze po mlynářském schodišti vyběhnout do patra, kde se kromě úložných prostor nachází ještě druhá malá ložnice pro případné další hosty i pěkný výhled seshora do obytného pokoje.
Logické rozčlenění dispozice činí z relativně složitého provozu přehlednou stavbu, tak aby se v ní hned byli schopní zorientovat i noví návštěvníci.