na větru

Náhody nejsou a každé místo má svou paměť i kontinuitu a tak H&D – duší svobodní umělci, zakoupili na konci roku 2016 dům s původními ateliéry akademického sochaře Jířího Harcuby, výjimečného skláře, výtvarníka a významného českého medailéra a také akademického sochaře Aleše Grima, v Praze.

Ideou bylo žít zde s rodinou, tvořit i milovat – obzvlášť pak výhledy směrem k Veleslavínu, jehož pruhovaný komín teplárny připomíná poetické obrazy Kamila Lhotáka. Stavba ateliérů navržená roku 1968, architektem Miloslavem Matašovským, měla svůj osobitý výraz i rukopis. Jiří Harcuba jej časem, neméně osobitě doplnil o předsazené subtilní ocelové konstrukce závětří, jejich pragmatický účel jako bariéra proti místním zlodějíčkům, vtiskl domu o to poetičtější lehký nádech vzdálených východních končin Asie. Kultivovaná zahrada potom vzrostla do podoby exotického labyrintu z rozličných kosodřevin. Navrhli jsme rozsáhlé stavební úpravy (stavba nesplňovala žádné energetické standardy a oba dva sochaře „hřála“ zjevně doslova fyzická tvůrčí činnost). Vše jsme rafinovaně realizovali, tak aby prvky stavby původní splývaly s novými vstupy, které tvoří nejenom rozsáhlá přístavba v přízemí, vikýř s výhledem, kompletní úprava dispozice s novým schodištěm, propojení domu se zahradou skrz nové otvory, nebo celkové pojednání obytné zahrady s novou garáží i prostorem pro hosty, chytře skrytým pod vegetační intenzivní zeleninovou pěstitelskou zahradou.

H&D jsou krom umělců, vášnivými kuchaři, posluchači hudby, vyznavači alternativní kultury všeho druhu a krom jiného také sběratelé kuriozit. Propojením dvou ateliérových prostor jsme společně vytvořili velkorysý obytný prostor, jehož dominantou je oheň – betonový krb s otevřeným ohništěm, zároveň integrovaná akumulační kamna, ale také prostor pro solidní plynový sporák. Součástí návrhu je nově přidaná venkovní „pavlač“, která propojuje obytný prostor se spodní zahradou a nově vzniklou terasou v úrovni patra. Vedle ateliéru vznikla kajuta pro hosta a nové schodiště uprostřed dispozice propojuje prostor s menším novým ateliérem v podkroví. Naopak směrem dolů v úrovni severní zahrady, byl dům značně přestavěn s cílem, nabídnout zde individuální pokoje dětí a ložnici rodičů, včetně hygienického a potřebného technického a servisního zázemí.

Kabinet kuriosit, dělící obytný prostor od schodiště vrhá roztodivné stíny na protější stěnu. Pootevřenými dveřmi pod schodištěm prostupuje lihový odér tajemství skrytého, zrcadlového baru. Prostorem zní živá hudba, na víko klavíru si kdosi odložil talířek s jednohubkou. Společensky unavení jedinci nabírají síly v pohodlné sofa, kdosi se pokouší o lenivý tanec, část společnosti se baví na terase, kterou prorůstá gingko pana Harcuby. H&D se naprosto podvědomě v tomto „novém“ domě začali věnovat sklu, které doprovází návštěvníky v podobě skulptur, svítidel, nebo leptané vitráže v koupelně, jakoby si to dům přál. V ateliéru osvětluje malá lampička stránky skicáku na pracovním stolku, hudba se nese otevřeným dveřmi až sem. Kočky se domáhají vstupu do spíže, kterou provoněla vůně domácího uzeného. Ratolesti se věnují vlastní zábavě v pokojích přízemí a venku pár vytrvalců postává u rozdělaného ohně, jehož svit červeně osvětluje jejich tváře. Zavři oči, přenes se v myšlenkách v čase třeba do roku 1988, je pátek 6. prosince a Jiří Harcuba oslavuje šedesátiny, z tmavého kouta v ateliéru se line bručivý zvuk basy, prostorem se nese známá vůně čehosi dobrého, příští rok bude revoluce – je každopádně jedno jaký je rok, toto místo je navždy otevřené všem přátelům dobré vůle a vládne zde stále stejný duch a étos svobodného umění – svobodné společnosti.