fara drahoňův újezd

Útržky z Drahoňova Újezdu
(jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná)

ČAJ O PÁTÉ
Hodiny značky London Clock ohlásily pátou ve stejný moment co Petr vešel do kuchyně, kde se zrovna věnovala věhlasná společnost vášnivému dialogu na téma, zda-li je chutnější odrůda Santana, či Samantana. Petr bramborám, ani podobným diskusím dvakrát neholdoval a pouze suše ohlásil „tý tajm“. Nezasvěcený pozorovatel by se mohl mylně domnívat, že vzhledem k tomu, že je těsně po páte, začne se tedy podávat anglický čaj a máslové sušenky, podobně jak tuto tradici zavedli v roce 1840 na dvoře vévodkyně Anny z Bedfordu. Opak byl pravdou, Petr měl na mysli, že je čas na golf – opustil s mužskou částí společnosti kuchyni, prošli loubím kolem lázní až do golfové místnosti kde začali losovat – dřevo, nebo železo ? V lázních skotačila spousta ratolestí, protože na léto přijela všechna vnoučata a chůva se měla na pozornosti, potíc se svázána malými indiány v sauně. Debata o bramborách vyvrcholila zhodnocením, že nejlepší bude nakonec odrůda Satina. Nedáš si čaj Mary, mohu udělat sendvič, ten Petrův podnět pro čaj o páté nebyl úplně tak mimo.

OSLAVA LÉTA
V refektáři probíhají čilé přípravy na zahradní slavnost. Architekti podobně jako loni ještě narychlo vypomáhají s instalací zahradního osvětlení v korunách stromů uvnitř zahrady. Michaela lehce poklidila místnost pro zahradničení, ta jako obvykle poslouží i tento rok pro hudební vystoupení strýčka George, vymetla také pár zjevně viditelných pavučin, zbývá ještě zajít do šicí dílny a opravit oponu, kterou si vzal posledně do parády Britský kocour Harry. Chladnička v letní kuchyni je plná, Petr odpoledne narazí SUMMER ALE od Matušky a připraví grill. Když lord Jeremy Brown z Oxfordského hrabství křížil v roce 1870 odrůdu Dumelow’s Seedling a Blenheimskou renetu, asi sotva tušil, že výsledný Newton Wonder zaujme hlavní postavení v místním jablečném sadu i zítřejším koláči, jehož vůně se linula z kuchyně fary přes celou zahradu. Ještě dnes večer přijede teta Alžběta první z Malešic …

TESKNÉ SKŘÍPĚNÍ STAVU
Paní Michaelo, stihnu ještě sestehovat tu halenku, ale potom musím vyrazit domů, dorazí k nám dnes navečer sestra. Michaela byla, podobně jako britský duchovní Edmund Cartwright, natolik zabraná do práce na stavu, že jen lehce pokývla hlavou a pokračovala v takřka „zenové“ činnosti a objevování tkalcovského umění starých mistrů, to všechno přes tesklivé skřípění stavu, který prožíval po letech nečinnosti renesanci. Neznepokojila ji ani skutečnost, že dvě koťata se zrovna poměrně vášnivě věnovala nejednomu klubku příze. Zapadající slunko vrhalo do místnosti zlatavé světlo. Tytéž paprsky se ve stejnou dobu snášely na tvář bratrance Filipa, kterého po chvíli probudily, potom co se svalil po dnešní jízdě na koni na chvíli do kanape. Zabydleli s manželkou a dětmi tentokrát apartmán Kardinál, apartmán Jáhen je totiž obsazen architekty, přijeli letos všichni, ale překvapivě se sem pohodlně vejdou.

VRKOUŠ
Kolik je prosím tě hodin ? Bude sedm odvětil Charles. Jsme tu načas – touhle dobou zapadá slunce támhle za hřbitovem. Už to poznám, holubi začnou netrpělivě povrkávat, proto také té věži říkáme Vrkouš, potom náhle vystartují. Zvon kostela ohlásil sedmou a do vzduchu se skutečně vzneslo hejno holubů, kteří začali v ladných akrobatických křivkách kroužit nad usedlostí. Byla to neuvěřitelná podívaná. V tom momentě se snesl jeden holub na okraj zábradlí věže. Petr položil ruku na Charlesovo rameno, aby opeřence nevylekali rychlým pohybem. Vidíš, anglický krátkozobý rejdič, první standard byl publikován váženou Holubářskou společností již v roce 1764. V roce 1800 byl dokonce založen speciální klub pro chovatele všech rázů anglického rejdiče a mezi zakladateli nechyběl ani známý šlechtitel John Sebright. Každopádně do polévky tohle plemeno nepatří, pojďme dolů, dáme ještě jednu sklenku Balvenie Double Wood a probereme náš byznys.

NETOPÝR
Knihovnu osvětlovalo pouze mihotání paprsků ohně z krbu. Michaela seděla s otevřenou knihou na klíně v ušáku, přičemž na přebale se zlatavě třpytil jasně čitelný název knihy Pýcha a předsudek. Michaela působila bdělým dojmem, ale bylo to přítmí noci a praskající oheň, které milosrdně zahalili její lehké podřimování. Náročný den v zahradě, obzvlášť v období, kdy je zapotřebí vše připravit na první jarní paprsky, vykonal své. Petr seděl toho času ve své pracovně, lejstra na stole byla zjevně také otevřená, ale hlava s čelem v těsném doteku stránky s účetní uzávěrkou dávala jasně najevo, že nejde o pouhou přestávku pro zamyšlení, ani jakoukoliv romantickou literaturu od Jane Austenové. Ložnice mezitím zela prázdnotou – kočky využili nestřeženého okamžiku a začali se prohánět pod jejími nebesy. Ten šťastný okamžik však nebude trvat dlouho, nikdo zatím ještě netuší, že všechny vytrhne ze spánku, či skotačení zbloudilý netopýr z kostelní věže, který se nebezpečně rychle blíží k otevřenému oknu kočičího salónu. Bang.

PLÍT ČI NEPLÍT, TO JE TO OČ TU BĚŽÍ
Ovocné stromy jsou v plném rozpuku a sad se proměnil v kvetoucí louku. Plemenné ovce Suffolk umístěné v horní části zahrady, chodí večer co večer pošilhávat mlsně k ohradníku. Mezi bylinkami započal závod v čase, která z nich půjde do polévky jako první, prozatím přeje počasí ve prospěch oregana, které pomalu ale jistě dohání libeček. Na dvoře nechybí rozhodně Šanta kočičí, která uvádí místní obyvatelky občas až k extatickému šílenství, ještě že kočky vědí, kdy mají dost a je také štěstí, že na lidi to prý nemá žádný vliv, i když jeden nikdy neví … U vjezdu se rozrostla divoká roketa, kterou by mohl závidět leckterý italský „maestro cuoco“. Odpověď zní – plít a stavět velkoryse, ale vždy s rozvahou, to je to oč tu běží.