dům v oblacích

Ten výhled je dechberoucí, támhle je Milešovka, ne? To víš … 10,5 metrů nadzahradní výška je zkrátka něco co jsem si přál od počátku.

Mezitímco je Vladimír s přáteli na komínové lávce unešen výhledem na Sněžku, Vilém zrovna sestavuje v jeho pracovně, vedle horní terasy, stroj času. Všichni jsou tak trochu rádi i v klidu, že k cestování vesmírem se rozhodl Vilém prozkoumat tentokrát možnosti vody a tak i přestože je podlaha mezi toaletou, ateliérem a pracovnou plná malých loužiček od toho neustálého cestování, je to lepší varianta, než když posledně shořela zahradní budka, včetně již téměř hotového šiškometu.

Oproti tomu Sofie Valentýna ve svém pokoji v patře pod atelierém, hned mezi ložnicí Kateřiny a Vladimíra i Viléma, zrovna popisuje do svého sešitu život strašilky, která do sebe souká poslední list z maliníku co roste dole na zahradě vedle lísky. Sofie miluje zoologii a botaniku, z botaniky potom obzvlášť chleba s lučinou a pažitkou.

A Kateřina ? Ta zrovna sbírá bylinky do báječné jarní polévky. Vysadila je tentokrát na zkoušku na ten kousek zahrady, kam dopadá celoročně slunko. Kateřina potřebuje být na zahradě a zároveň doma, i proto se dům otevírá hned několika velkými okny v přízemí do nevelké, ale přitom velmi hezké a opečovávané skryté zahrady. Zároveň potřebuje prostor do výšky, ale ne vlastně až tak moc, stačí jen trochu – hlavní je velký prostor, kde se dá tančit, snít, zpívat a vést dlouhé rozhovory.

Malá Berta, která je tu zrovna na prázdninách se snaží dosáhnout na klapky piána a Josef zkoumá co se děje v útrobách kamen. Teta Johana měla sice všechny děti touhle dobou hlídat, ale jak to tak bývá, zamyslela se v křesle vedle knihovny a její myšlenky se začínají projevovat poměrně hlasitě.

Skoro by se dalo říct, že to co zde mají všichni včetně domu společného, je tak trochu“ hlava v oblacích“, JJ snílci.