chajděda

Bylo to poslední bukové dřívko, které Jaroslav hledal bezmála půlroku. Po návratu z lesa se odebral rovnou do dílny a před půlnocí bylo vše připravené na ranní rituál zasvěcení. Ostatní větévky byly, s pečlivostí Jaroslavovi vlastní, zabaleny každá zvlášť do jemného bavlněného plátna značky Geipel & Jäger, a ležely úhledně srovnané ve velké krabici od tabáku.

Šest hodin ráno, na louce se povaluje mlha a z povzdálí je slyšet pronikavý halas tetřeva. Jaroslav dvakrát popotáhl ze své dýmky a usebral se pomalu vzbudit celou rodinu. Vše je důkladně přichystané, každičký detail procesí, nářadí v koženém kufru se leskne v ranních paprscích slunce, pronikajících mezi větvemi okolních buků, podobně jako pronikají paprsky světla do katedrály.

Úderem dvanácté hodiny polední zazněl rovněž úder kladiva, kterým Jaroslav ukotvil s patřičnou obřadností na západní štít poslední literu. Krůpěje potu připomínají nenápadně tytéž krůpěje potu Fratiška Kysely, při osazení poslední tabulky skla vitráže na rozetě západního průčelí chrámu Svatého Víta.

CHAJDĚDA a začala hostina …

Chata – chajda v Bukově byla právě zasvěcena dědovi, který ji nejen vlastní silou zbudoval, ale také o ní dlouhá léta pečoval a jak to tak v životě chodí vydal se z ní i na cestu Boží. Pojmenování Chajděda budiž tedy milou vzpomínkou na původního otce myšlenky a patrona tohoto kousku země.

Adéla s Jaroslavem nás oslovili léta páně 2014 s podnětnou myšlenkou, jak drobnou stavbu na osamělém místě, uprostřed Bukovských lesů, přizpůsobit požadavkům současné chaty se zachováním genia loci a zároveň stavební precizností i rukodělností pro podobné stavby charakteristickou.

Po společných debatách jsme sjednotili celkový půdorys, který od původní stavební dokumentace dostál řady změn v podobě nesourodého přístavku a dalších drobných úprav. Zároveň jsme zhodnotili, že stávající střecha není v ideálním stavu, ani neposkytuje dostatečný prostor pro podkroví obývané pětičlenou rodinou. Cílem je zachovat pevný základ, očistit přízemí od přístavku a sjednotit jej do kompaktního tvaru, dožilý krov nahradit novým. Volba mansardové střechy vznikla ze společné debaty se stavebníky – její výhodou je vedle vědomé „romantické“ podoby též dostatečný prostor v podkroví a nabízející se pitoreskní formy vikýřů a vyhlídek všeho druhu, nahlížejících do okolní krajiny. Tento na první pohled nenápadný detail však vtiskne stavbě svůj jedinečný a přitom toliko tradiční výraz.

Vnitřní dispozice ctí původní členění dle podlaží – suterén technické zázemí, přízemí – obytná část s kuchyní a jídelnou, podkrovní prostor pro spánek a odpočinek.

Snažili jsme se o to, aby naše společné myšlenky respektovaly měřítko původního domu, vhodnou orientaci ke světovým stranám a především pohledy do okolní krajiny, neboť právě to jsou touhy a přání, které k nám Adélu s Jaroslavem zavedly.

AMEN