adolfka

Čtrnáctého dne, desátého měsíce, léta páně 1891 se v Sudetské obci Wolfsberg v pastoušce s číslem 80 narodil Adolf Geilert, syn Antonie a Josefa Geilertových.

Prožil pestrý život poštovního úředníka, který se přes svou německou národnost, hrdě hlásil k Čechům a myšlence nového Československa. V 17ti letech během první světové války upadl na čytři léta do ruského zajetí. Později byl pro své levicově orientované politické smýšlení vězněn pět měsíců v koncentračním táboře v Magdeburgu, odkud se po propuštění navrátil do protektorátu. Zde se chtě nechtě uchýlil do Mělníka. Po skončení války jej čekalo úporné dokazování svých protinacistických politických postojů, aby získal československé občanství a nakonec dostál po letech svého práva navrácení rodného domu i majetku, který mu byl zabaven jakožto původně německému občanovi.

Příběh „nové boudy“, kterou na počest původního majitele zveme Adolfka, se započal v listopadu roku 2017. Stáli jsme s Hankou na opuštěném místě s krásným výhledem. Na zemi se povaloval poprašek čerstvě tajícího sněhu a vlezlý mráz se loudil do nohavic. I přes nepřízeň počasí a chladný opar na nás původní skromný objekt zapůsobil mile a útulně, svůj podíl na tom měla bezpochyby i termoska horkého čaje a polomáčené sušenky a také zvláštní vůně, která se v podobných chalupách často vyskytuje. Konsktrukční stav původního domu byl Bohužel žalostný a proto jsme následně ve společné debatě otevřeli téma výstavby chalupy nové.

Společně s TFH jsme zrealizovali stavbu, která s maximálním respektem ctí původní měřítko i usazení lehce nad terénem, nabízí téměř identické rozložení místností v přízemí, vstup do obnoveného původního sklepení. A zároveň nově poskytuje komfortní využití podkroví. Vše s autorskou interpretací tradičních prvků místní lidové architektury a jejích výjimečných detailů v podobě podstávkových domů. Tradiční nosnou dřevěnou konstrukci tzv. podstávky jsme využili současným pohledem. A tak vytváří přirozeně kryté zápraží, které v létě poskytuje stín a chrání v něpřízni počasí. Ze zápraží je krásný výhled na malebnou krajinu Labských pískovců a v dáli Lužických hor. Vnitřní prostor je venkovsky prostý a odkazuje také k tradičním barvám i materiálům. Seknici prohřejí kamna od Tomáše Jíry a veškeré truhlářské prvky dodal mistr truhlář Miroslav Zapletal.

Místo od počátku vznikalo s vizí rodinných a přátelských setkání, jako útěk od všedních pracovních starostí i povinností. Místo, kde mnohdy stačí jen pohled bezeslov a všichni dobře vědí, jak se kdo cítí, na co myslí. Součástí krajiny kolem domu je útulna, sauna či dřevník a v neposlední řadě ve spolupráci s Kristýnou Gotvaldovou jemná modelace terénů a částečná obnova i doplnění původní výsadby.

S Wolfsbergem je spjata nejedna osudová událost. Příběh Adolfa Geilerta je však nadějí, že i cesty, které osud mnohdy nečekaně zpřetrhá se jednou opět spojí.