terunobu fujimori v čechách

S profesorem Terunobu Fujimorim jsme se poprvé setkali na našem dvouměsíčním putování po západním Japonsku na jaře roku 2007. Z původně plánovaného krátkého setkání, které nám trpělivě tlumočil Petr Holý (ředitel ČC Tokio) se nakonec vyklubal dvoudenní výlet se studenty Tokijské univerzity včetně profesora, do jeho rodného kraje Nagana. Navštívili jsme mnoho zajímavých míst včetně jeho posledních staveb. Také jsme se s úžasem dozvěděli, že se Fujimori v rámci své teoretické činnosti zajímá o české architekty, kteří působili v Japonsku na počátku 20.století, jako byl Antonín Raymond, Bedřich Feuerstein a Jan Letzl. A tak jsme pozvali profesora Fujimoriho do Čech …

Terunobu Fujimori je jedním ze tří aktuálně diskutovaných architektů v Japonsku. Do svých 45 let se věnoval historii architektury, poté začal sám aktivně působit jako architekt. Jeho hlavním tématem je vzájemný vztah mezi zelení a architekturou, s čímž souvisí i jeho zájem
o japonské čajové domy. Nejznámějším z nich je Takasugi-an. Terunobu Fujimori je blízkým přítelem Tadaa Anda a Arata Isozaki, s nimiž vydal v roce 2007 knihu, která se věnuje architektuře určené pro čajový obřad, S tvorbou Terunobu Fujimoriho jsme se v Evropě měli možnost seznámit na posledním architektonickém Bienále v Benátkách v roce 2006. Působí jako profesor na prestižní tokijské universitě.

Od prvního setkání na jaře 2007 uběhl rok a my jsme mohli přivítat profesora na začátku května 2008 v Čechách. Čekal nás pestrý týden plný vycházek za pražskou architekturou, cesta na Moravu a dvě přednášky Terunobu Fujimoriho v Brně a v Praze.

Druhý den ráno jsme se sešli na Vinohradech u kostela Nejsvětějšího srdce Páně od Josipa Plečnika a navštívili jsme interiér včetně kostelní věže. Plečnikovo dílo je pro Fujimoriho  velkou inspirací a pokládá jej za jednoho z mála architektů, kteří v každé za svých staveb provedou něco nečekaného, jako jsou jeho příznačné sloupy umístěné v ose oken, nebo velkorysá rampa ve věži kostela tyčící se 40 metrů nad okolní Vinohrady. Fujimoriho velkou vášní je také český architektonický kubismus a na něj navazující období art deca nebo-li rondokubismu. “Detektivní pátrání“ pokračovalo v paláci Adria od Pavla Janáka a Josefa Zascheho, odkud jsme směřovali k Legio bance Josefa Gočára. Třešničkou na dortu měl být interér Kovařicovy vily Josefa Chochola, která však v době komunismu sloužila jako mateřská školka, a tak zůstaly uvnitř původní pouze některá okna, dveře a dva kubistické sloupy v suterénu. Menší zklamání nám nakonec vynahradila nepředvídaná návštěva jedné z částí Chocholova trojdomu pod Vyšehradem. Jistá dávka odvahy a entuziasmu dohromady udělaly totiž své. Lenka zazvonila u dveří na nichž stál nápis casting, náhle jsme všichni stáli ve skvěle dochované vstupní hale s prolamovaným stropem zdobeným zlatými kosočtverci. Jeden z vedoucích produkční společnosti, která zde sídlí, nás laskavě provedl celou vilou, a tak jsme mohli obdivovat vše od obývacího pokoje až po původní vanu. Novinkou pro všechny byl fakt, že snad sám Josef Chochol užíval tuto část domu pro rekreaci a jako reprezentativní prostor při setkání s klienty. Vše dokreslovala masivní komoda s dřevěnou intarzií, zobrazující jednotlivé fáze projekční činnosti architekta, od prvního telefonátu klienta až k realizaci domu. Další perličkou byla původní garáž pro 6 automobilů skrytá ve skále Vyšehradu. Vyčerpaní jsme se v podvečer na nábřeží rozloučili s oběma hosty a vyrazili do svých domovů. Než jsme nastoupili do tramvaje stihli jsme ještě zahlédnout vytrvalého Fujimoriho se Sassou, jak míří nemalou oklikou přes železniční most pěšky do hotelu na Starém městě …

Sobotní vycházka začala Müllerovou vilou s prohlídkou interiéru. Tu řadí Fujimori společně s pražským kubismem k nejvydařenějším domům v Praze. Jedním z dalších témat Fujimoriho tvorby je materiál a jeho použití v architektuře, a tak byl interiér Müllerovy vily, s jeho dřevěnými a mramorovými obklady pro architekta velkým zážitkem. Po obchůzce dalších slavných vil na Ořechovce jsme pokračovali do obory k letohrádku Hvězda, ten totiž považuje profesor vedle broušeného skla za podvědomou inspiraci českého architektonického kubismu. O to zajímavější je spojení architekta Pavla Janáka s rekonstrukcí letohrádku, ke které se dostal 40 let po své kubistické éře.

V neděli jsme přivítali architekta na naší zahradě v Hloubětíně, kde David realizuje diplomovou práci – čajový dům. Den jsme strávili diskusí nad čajovými domy a výborným letním salátem. Fujimori jich v Japonsku realizoval již řadu a navrhování minimálního prostoru s vyváženým a esteticky komponovaným interiérem pro něj představuje velkou výzvu. Tradiční podoba čajového domu se v Japonsku ustálila před 400 lety, kdy mistr Sen no Rikjú definoval jako jeden z prvních kánon a prostorové požadavky čajového obřadu. Po shlédnutí různých vzorků materiálů a rozestavěné konstrukce zmizel Fujimori v garáži a byl slyšet pouze podivný rachot. Poté se objevil ve dveřích se třemi prkny a otázkou zda-li máme drát a rukavice. To odpoledne nám předvedl tradiční způsob opalování prken v Japonsku. Prkna jsme svázali do trojbokého hranolu a profesor ve svých světlých letních šatech začal dovnitř strkat zapálený papír. V okamžiku prkna díky komínovému efektu vyhořela. Když shora šlehal asi metrový plamen a všechny přihlížející svíral strach jak bude celý happening pokračovat, svalil Fujimori komín k zemi a rozdělal prkna od sebe. Ta uhasla a před námi leželi tři vzorky jako vystřižené z fasády Yakisugi house. Během zahradního pikniku jsme se dozvěděli také historku, jak to bylo se soutěží na Mediatéku v Sendai od Toyo Ita, který je profesorův blízký přítel. V porotě zasedal i Arata Isozaki s Fujimorim, došlo ke sporu o dva finální návrhy. Návrh soupeře Toya Ita, jehož jméno se bohužel ztratilo v překladu, nespočíval vůbec v návrhu budovy, ale v konceptu virtuálního skladování a distribuci knih. Porota nakonec vyzvala k realizaci mediatéky Toya Ita, která nebyla však realizována v původní podobě a Fujimori ji i přes další úpravy řadí mezi jednu z nejlepších staveb v Japonsku. Dalším tématem bylo profesorovo motto „Stavět dům, znamená pojmout jeho obyvatele za své příbuzné.“ Zajímalo nás zda-li si architekt vybírá klienty, odpověď byla jasná: „Ano, klient se kterým strávím dlouhý proces projektování musí být intelektuál, který ví, co chce a tuší co ode mne může očekávat. Nerad bych rozšiřoval svoji rodinu o nepříjemné příbuzné…“ Večer jsme společně vyrazili do Brna, kde se za účasti velkého publika v pondělí konala v Redutě Fujimoriho první přednáška.

Za doprovodu Petra Všetečky jsme navštívili vilu Tugendhat Miese van Der Rohe a Jurkovičův vlastní dům. Po večeři výprava vyrazila směr Zlín, kde si přál profesor navštívit budovu Baťova mrakodrapu alias jednadvacítku. Doprovázel nás kolega Josef Čančík a hlavním objektem zájmu byl výtah šéfa, o němž se Fujimori domníval, že jeho podobu doporučil Baťovi sám Antonín Raymond při návštěvě Baťi v Japonsku, což nám však vyvrátil Petr Všetečka, který se zabýval historickým průzkumem budovy. Přes lázně Bohdaneč s pavilonem od Josefa Gočára a s krátkou zastávkou u pardubického krematoria Pavla Janáka dorazila česko-japonská delegace do Prahy. Středa 14.května byla dnem pražské přednášky, kterou v Betlémské kapli navštívilo na 700 hostů. Obsah byl pestrý a profesor uvedl krom některých svých staveb diváky do historických a místy téměř botanických souvislostí. Od vize mrakodrapu z pampelišek, prošel část svojí tvorby až po dojmy z předávání svých čajových domů klientům, kdy jak sám říká, se nemůže ubránit pocitu jakoby odevzdával kus svého já.
Poslední den jsme strávili na Hradě, kde jsme společně se Zdeňkem Lukešem shlédli kompletní dílo Josipa Plečnika včetně Masarykova apartmá.

Připravený minutovník klapnul na čas a v pátek se vydali naši hosté za svou další detektivní činností na blízký východ do Jordánska a Sýrie. Týden s Terunobu Fujimorim pro nás byl opravdu mimořádným zážitkem a při vzpomínce na něj všem vyvstane úsměv na tváři, neboť profesor Fujimori nemá pouze velké charisma, ale především otevřené srdce. Těšíme se na naší další korespondenční komunikaci a především na příští setkání, protože v Čechách zůstává stále mnoho budov, které by jistě zapadli do jeho detektivně teoretické činnosti.