pavel janák organizátor života

STRATEGIE:
Koncepci výstavy Pavla Janáka nabízíme v ideových konturách, které slouží jako východisko pro sestavení celkové expozice v kreativní spolupráci kurátor – architekt – grafik a to pro jakoukoliv verzi výstavy individuálně (alfa, beta, popř. gama, delta…). Navržená koncepce nepředstavuje definitivní kompaktní celek, ale spíše formální strategii, která umožňuje bezešvé přizpůsobení případné putovní verze výstavy rozmanitým formátům i proměnlivým finančním možnostem. V neposlední řadě jsme se pokusili vytvořit i vizuální základ prezentovatelného materiálu pro shánění finančních prostředků s nimiž úspěch výstavy nezbytně souvisí.

Ideový koncept je postaven na vkladu doprovodné autorské vrstvy, která návštěvníkům výstavy zprostředkuje celé jejich setkání s Pavlem Janákem. Od zjištění, že se akce koná, přes návštěvu expozice, přednášky, katalogu i webu, až po jejich vzpomínku po několika letech, která jim umožní vybavit si autentickou expozici a na jejím pozadí i zprostředkovaný obsah.

SYSTÉM:
Rámec výstavy tvoří otevřený systém, jehož estetika vychází z reinterpretace Janákových textů a specifických období jeho tvorby. Solitérní a individuálně kombinované prvky, které slouží jako všechny myslitelné formy paneláže (podstavec, stěnu, strop, roh pokoje…) jsou uspořádány v modulové mřížce. Proměnlivá forma je principiálně zakleta v nepřekročitelném karteziánském systému, čemuž lze velmi volně rozumět i jako odkazu k současné převažující interpretaci daného historického období.

Ve výsledku objekty organizují prostor všech verzí výstavy podle scénáře napsaného kurátorem, zrežírované architektem, sestřihané a produkované grafikem. To vše v interaktivní a kritické spolupráci
na míru každému konkrétnímu prostoru, exponátům i financím zvlášť. Vizuální dojem Janákovy monografické výstavy tak zůstává, nikoli navzdory, ale právě kvůli individualitě jednotlivých řešení, totožný.

FORMA:
Ideově objekty organizující sestavy exponátů, plánů a textů vycházejí především z Janákových myšlenek o roli svobodného ducha mezi konstrukcí a účelem, vztahu prázdnoty a hmoty a o významu diagonály v regionálním kontextu. Formálně se do nich promítá konkrétní estetika jeho návrhů architektury, keramiky i nábytku. To vše je abstrahováno do sestavy základních forem, adekvátních k chronologicky představovaným exponátům. Ambicí „paneláže“ není zprostředkovávat nuance formální stránky Janákovy tvorby, ale pouze v základních konturách přispět a podtrhnout celkový dojem z návštěvy výstavy pro co nejširší záběr návštěvníků. Inspirace v Janákových názorech nemá sloužit jako jejich primitivní popis – představuje pro nás spíše korekturu nutně autorské instalace.

Expozicí provází časová osa, klikatící se v prostoru mezi základní vrstvou výstavy. Z ní je možné odbočit
a zanořit se dle zájmu do hlubších souvislostí.

INSTALACE V DOMĚ UMĚNÍ MĚSTA BRNA – VERZE ALFA
Hlavní těžiště instalace maximální verze Alfa je zasazeno v patře, jehož výstavní sály odrážejí kapitoly navržené v libretu výstavy. Úvod expozice je umístěn v sále A. V této části navrhujeme doplnit obsah libreta (životní data Pavla Janáka) o promítané fotografie a případné filmové záběry. Sál obsahuje pouze panel s daty a projekční plátno v podobě výstavního stolu, na nějž se promítá shora, v příšeří tak začíná celý příběh výstavy. Sál B se věnuje oddílu libreta „Výraz skrze poznání“. Prezentace exponátů a celková kompozice prostoru pokračuje v horizontální rovině na ploše stolů, neuplatňuje se zde ještě charakteristická forma panelů, je to období studia a hledání. Hlavní výstavní prostor C se soustřeďuje na období kubismu a od této chvíle se v instalaci začínají uplatňovat vertikální prvky stylizovaných panelů. Hlavním motivem tohoto oddílu je diagonála trojúhelníkových panelů, které jsou navzájem skládány
do samostatných objektů ideově odkazujících k úvahám o pyramidě a hranolu. Ty jsou navrženy tak, aby mohli příjemně prezentovat jak grafické exponáty tak i modely či dochovaný nábytek a porcelán. Oddíl kubismu resp. „Duch hýbe hmotou“ plynule přechází do místnosti D představující Národní styl, trojúhelníky se tady proměňují ve čtvrtkruhové panely a stůl. V sále E se již objevuje kompozice čtverců předznamenávající oddíl „Forma pro svou funkci“. Čtvercová – tvarově „neutrální paneláž“ volně pokračuje i do Procházkovy síně (ve výkresech s označením F), kterou zároveň vnímáme jako vhodné místo pro usednutí a příjemné vstřebání větší části výstavy – ideálně nad kávou podávanou přímo v designu Janákova porcelánu (resp. v jeho replikách). Malý café bar na sebe také přebírá tvarosloví čtvercových panelů a stolů, které prezentují zbylé pododdíly z let 1925 – 1940. Samostatnou část výstavy tvoří část libreta „Rekonstrukce“ v galerii J. Krále v 1NP (ve výkresech s označením G). Návštěvník se příznačně vrací na začátek výstavy (kruh se uzavírá) a v nekonečném prostoru kruhu jsou vystaveny i exponáty tohoto oddílu. Všechny oddíly jsou propojeny časovou osou, která uvádí návštěvníka do dějinných souvislostí. Linie osy prochází plynule galeriemi přes podlahu, stěny i strop a schodiště. Složitý prostor domu umění se tak stává jedním časoprostorem.

INSTALACE VERZE BETA, GAMA apod.
Celková koncepce výstavy počítá s libovolnou redukcí jednotlivých oddílů. Veškeré panely resp. objekty mohou být na jiném místě instalovány nově a nezávisle na alfa verzi, jsou flexibilně přizpůsobitelné různým velikostem prostorů a výstavních sálů. Záleží tedy na spolupráci kurátora a architekta k jak velké redukci exponátů bude třeba přistoupit a kolik panelů bude možno použít a sestavit do nové podoby objektů.

CENA:
Celý systém je navržen s ohledem na reálné možnosti tohoto výstavního projektu v době nevyzpytatelné finanční krize, kdy se dá očekávat, že prostředků bude spíše kritický nedostatek než nadbytek. Jako měřítko finanční náročnosti slouží představa klasického formátu výstavy prezentované na banální sádrokartonové paneláži. Přeskupením obdobného objemu materiálu a práce vzniká přidaná hodnota, jejíž ambicí je dosáhnout toho o čem píše Janák: témuž požadavku kubického obsahu odpovídá nekonečná řada prostorů téže obsahové kapacity. Duch volí mezi těmito prostory tvar, který jím cítěné potřebě svým smyslem zvláště odpovídá. A tak duch je všude onou silou, která z daného účelu a danou konstrukcí organizuje stavební celek, který se teprve touto nutně svobodnou součinností ducha uskutečňuje a stává se architekturou.

VIZUÁLNÍ STYL:
Domníváme se, že oddělení vizuální stránky výstavy od architektonického konceptu je podobně násilné jako nechat si vyfotit od jednoho fotografa oči, od jiného nos a pak rozstříhané fotky slepovat. Z tohoto důvodu předkládáme jako nedílnou součást i představu o vizuálním stylu a grafické podobě celé výstavy.

Hlavním výtvarným prvkem vizuálního stylu je všudypřítomná černá linie, která prochází celou výstavou v podobě časové osy, hran geometrických prvků paneláže, a v neposlední řadě se objevuje místy
i v samotném díle Pavla Janáka. Kontrastní černobílá koncepce architektury výstavy plynule přechází
na celý vizuální styl. Architektura splývá s grafikou a naopak. Celá strategie grafické koncepce spočívá v asociativním přístupu a snadné zapamatovatelnosti – tištěný program složený ve tvaru pravidelného čtyřstěnu, tak může i laikovi po roce připomenout Janákův porcelán a architekturu. Jde o popularizaci
a nový pohled na významnou osobnost české architektury, která navzdory své výjimečnosti zůstává širšímu publiku neznámá. Neutrální černobílou výstavu charakterizují v jednotlivých tvůrčích obdobích charakteristické tvary a formy objevující se v Janákově architektuře, tyto tvary pak přirozeně přechází
na přebaly CD, katalogu a další propagační materiály a dárkové předměty. Fotografie mohou být řezány do geometrických tvarů a stejně tak i informační panely.
Jako hlavní font pro název výstavy a kompletní vizuální styl jsme zvolili písmo Hexenrunen
ze Střešovické písmolijny od Františka Štorma (geometrií řezu a silnou linkou odkazuje ke koncepci celé výstavy), doplňkovým fontem je pak písmo Frutiger CE.

NÁMĚTY:
Vzhledem k finanční náročnosti je podle nás otázkou zda bude reálné (a zda to zůstane prioritou vůči jiným investicím) zprostředkovat některou z dobových výstav tak, jak je naznačeno v libretu k soutěži. Navržená koncepce je realizovatelná „s“ i „bez“ této možnosti. Jako podnět doporučujeme zvážit možnost samostatných webových stránek (viz. úspěch webu k Sutnarově výstavě v Praze). Další z možností je v rámci expozice vytvořit jakési miniaturní „kavárensko – informační centrum“, kde by bylo možné vypít si kávu z repliky Janákovy keramiky, posedět mezi exponáty, prohlédnout a zakoupit katalog či se seznámit s doprovodnými akcemi výstavy. Tato část by neměla dublovat samotný provoz kavárny v přízemí domu umění, ale mohla by jej volně rozvinout a přispět k návštěvnicky vstřícnému vyznění instalace.