mrkev, mrkev, samá mrkve
ale tady někdě ta chalupa už musí být
MístoZaječí Důl Fojtka Klientsoukromá osoba Autořilenka křemenová, david maštálka, tereza schneiderová Studiebřezen 2015 realizace2018 / 2019 DodavatelTFH dřevěné skeletové domy s.r.o. Řemeslatruhlářství H&T s.r.o. Technický dozorsoused Bureš
Popis
Starej Bureš pamatuje ještě časy, kdy na Zaječáku nevládly Brady. Zaječí kolonie neměla tehdy slitování a pořádala nájezdy na všechno co mělo listy, místní pomalu opouštěli své statky.

Dneska už nikdo vlastně neví proč, říká se že snad na radu architektů z Prahy, se rozhodly osídlit staré stavení na konci vsi jednoho dne Brady z Rašíňáku. V místních lesích se špitá, že Brady podepsaly se zajíci dohodu, jejíž obsah nikdo nezná, ale s jejich příchodem do Zaječího dolu zde zavládl provždy klid. Co je však jisté, že zajíci mohou užívat Zaječák, (tak se chalupě mezi místními říká) kdykoliv se jim zamane. A tak dodnes vlastně nikdo neví jestli bydlí Brady u zajíců, nebo je tomu naopak. Nedoporučuje se však na Zaječák chodit v noci při úplňku, mohlo by Vás překvapit nesnesitelné chroupání mrkve a kdoví třeba byste potkali i místního Zajícodlaka.

Zaječák je současná stavba na místě původní usedlosti, navazuje svým tvaroslovím na původní stavení - symetrický štít se třemi odstupňovanými řadami oken, půdorysné proporce 1:2, dřevěné deštění poskytující dostatečné mimikry v místní krajině, tmavá střecha a tradiční vikýř s krásnou vyhlídkou do údolí. Zatímco v prvním podlaží se schází celá rodina a zající u jídelního stolu, hřejí se u kamen, nebo hrají mariáš, nahoře se potom spí a relaxuje s vyhlídkou do lesa za chalupou, kam se lze dostat padací lávkou.

Samostatným objektem je malá sauna na místě původní kůlny, která poskytuje dostatečný komfort pro celou zaječí tlupu i s kamarády.

Přístavek se zelenou střechou se využívá nejenom jako zádveří, ale v létě především jako servis kol, v zimě naopak jako prostorná lyžárna. Fragment původní chalupy zůstává jako vzpomínka v podobě sklípku v propojení se "stodolovou" částí, aneb letní, jarní i podzimní rodinnou klubovnou, nebo ateliérem. Nechybí ani skříň na nářadí, sklípek na ukládání jablek z místního sadu či soudek Svijanského mazu a především velkokapacitní dřevník, neboť zimy jsou v místním kraji tuhé.

Zaječák na místě sedí, jakoby tu byl odjakživa a to byl náš společný záměr - neprovokovat místní družinu CHKO zbytečnou opulentní architekturou, ale nabídnout naopak současný přístup vycházející z původního tvarosloví, tak abychom zachovali maximálně genius loci a přitom nabídli dostatečný komfort a jasné tvarosloví současné architektury.

Tak zase někdy na Zaječáku, ahoooj!