z dopravní křižovatky náměstí
s obecním domem

Ocenění
MístoČerčany Klientobec Čerčany Autořilenka křemenová a david maštálka Studie2005
Popis
Obecný úvod do situace

Obec Čerčany je dnes z regionálního pohledu především železniční křižovatkou a není tedy náhodou, že nejrušnějším místem obce je prostor před nádražím, většina obyvatel této lokality dojíždí do práce vlakem buď směrem k Praze nebo na Benešov. Dnešní pohled na tento prostor je však velmi vzdálen charakteru návsi či náměstí. Čerčany jako obec nemají žádný “živý“ veřejný prostor, kde by mohlo docházet k setkávání či pořádání obecních shromáždění apod. Historická náves vzhledem k výstavbě železniční dráhy v 19. století a vilové zástavby ze století 20. ztratila svůj centrální význam a lokalita před nádražní budovou na svůj rozkvět teprve čeká.

Řešené území má svým charakterem i polohou výborné predispozice pro vznik příjemného a dostačujícího náměstí. Současné problémy místa spočívají především v ignoraci chodců a imobilních osob. Prostor slouží pouze jako odstavné parkoviště obyvatel dojíždějících na vlak z okolních vsí, nebo jako točka autobusových linek. Nelze zde nalézt klidné místo pro odpočinek ani vyhovující pěší komunikace. Hlavním objektem, který by mohl být jistě středobodem pozornosti je původní Arcivévodská restaurace z 19. století, která v historii plně sloužila svému účelu. Tak tomu bylo ovšem pouze do poloviny 20.století, kdy převládla představa o budování nového kulturního domu, jehož hmotovým základem se stala i původní restaurace.

Cíle návrhu

Otázku parkování aut v dohledné době vyřeší přestavba nádraží, která počítá i se zřízením parkoviště typu park´n´ride. Většinu ostatních problémů se budeme snažit zodpovědět v našem návrhu, jehož zpracování spočívá ve :

1, vytvoření důstojných a bezpečných pěších komunikací
2, definování prostoru náměstí a pojmenování přitažlivých míst pro posezení, odpočinek či setkávání obyvatel obce
3, posílení atraktivity místa i mimo hlavní dopravní špičky a to rekonstrukcí dnešního kulturního domu a nepochybně také navrácení života do původní Arcivévodské restaurace

Navrhované řešení

ad1)

Požadavky 1. bodu určili základní členění námi navrhovaného parteru. Materiálově jsme odlišili a zvýraznili nejčastěji frekventované pěší komunikace. Jejich trasy navrhujeme vydláždit žulovou mozaikou tak, aby byly významově i kompozičně upřednostněny oproti dlažbě vozovky. Ta se tak objevuje jen tam, kde neproudí většina chodců (viz. detailní situace 1:200). Předpokládáme, že se pak na takovém místě budou řidiči přirozeně chovat ostražitě, a že svoji jízdu hlavnímu pěšímu provozu přizpůsobí. Tento předpoklad je navíc posílen tím, že při odbočení z hlavní asfaltové komunikace, která bohužel nepatří městu, bude parter náměstí oddělen v celé délce žulovým prahem. Využíváme žulu jako materiál, který je přirozeně historicky spjat s celým Posázavím, a proto se v našem návrhu objevuje v různých formách a tvoří většinu plochy parteru.

ad2)

Přednádražní prostor v Čerčanech vykresluje svým půdorysným tvarem trojúhelník, jehož plochu určují ze tří stran hmoty nádraží, terasy Obecního domu (dříve Arcivévodská restaurace), a zelený svah kolem automobilové komunikace. Z pohledu hmotového řešení náměstí vnímáme za podstatné zdůraznit jednak tyto přirozené hranice prostoru a zároveň i běžnému pohledu skryté "siločáry" místa.

Za velmi důležité považujeme těžiště veřejného prostoru, které je vyznačeno bílým kruhem v situaci širších vztahů 1:1000. Toto místo je přímo předurčené pro zasazení lípy, která svým přirozeným růstem bude neustále prostor proměňovat v čase a bude mu tak dávat neopakovatelnou atmosféru. Strom na náměstí se tak stává symbolickým místem pro setkání a zároveň nabízí pocit bezpečí pod korunou, na jaře nádherně voní a opticky oddělí klidovou část náměstí od automobilové komunikace. S dopravou souvisí i skutečnost, že bude sloužit jako "záchranný" ostrov uprostřed křížení komunikací a bude vymezovat prostor , kolem kterého se mohou otáčet vozidla nebo autobusové linky a ve své podstatě tak bude dávat celému místu jasný dopravní řád. Kolem stromu navrhujeme lavici jako již zmíněný symbol setkání a dále alternativně například pítko namísto klasické vesnické studny...

Trojúhelníkové náměstí je na straně Obecního domu uzavřeno svahem terasy, která je ideálně orientována jih-západ. Toto místo považujeme za nejpřitažlivější pro veřejné aktivity jako posezení, rozhled na náměstí, čekání apod. Navrhujeme zde na místě původního schodiště k restauraci z 19. století schody nové, které obohacujeme o dřevěné sedavé stupně. Jako stavební materiál, zde a vůbec dál v navrhovaném konceptu, volíme symbolicky využití dřevěných železničních pražců, neboť obec Čerčany se dostala do povědomí právě díky železničnímu uzlu, na trati Praha Benešov, jehož je středem. Tato část náměstí tak vytváří přirozené místní “fórum“. Velkou plochu schodiště členíme v rastru pražců vodními zrcadli a květinovými záhony, čímž vzniká žádoucí různorodost a pestrost plochy schodů, která nabízí individuální útočiště pro chvíli pikniku, ochlazení nohou atd... Tento princip opakujeme do jisté míry i v ploše parteru náměstí, tak že je možné mezi žulovými kostkami přejít železniční pražec, nebo poblíž nádraží objevit záhon s květinami a několik pražců na sobě, které zde slouží jako lavička.

Protější strana trojúhelníku je definována budovou nádraží a její vektor otiskujeme do plochy parteru v podobě žulových čtverců. Třetí ze stran uzavíráme obnovením zeleně na svahu silniční komunikace a to v první řadě počištění stávajícího “pralesa“ a poté osázením aleje v historické stopě, kde kdysi stávalo stromořadí (viz. historické fotografie panel č.1/4).

Tím se náměstí kompozičně uzavírá ze všech stran a vzniká nový a příjemný veřejný prostor.

ad3)

Budova dnešního kulturního domu, který pracovně nazýváme Obecním, je dnes již z několika důvodů morálně zastaralá. Pomineme-li její technické nedostatky, je jedním z hlavních důvodů (ne)dostupnost objektu pro straší nebo imobilní obyvatele obce. Současný stav vůbec neumožňuje vstup osobám ZTP a lidé se do patra dostanou pouze po kapacitně nevyhovujícím tmavém a strmém schodišti z 19. století. I přes všechny tyto nástrahy je v současné době v patře asi nejnavštěvovanější místo a sice obecní knihovna s místním infocentrem včetně veřejného internetu. V patře objektu ze 70. let je prostor podivného prodeje šatů a vinárna s hernou. Navrhujeme tento objekt kompletně prostorově a typologicky přehodnotit. Dle požadavků obecního úřadu jsme zvážili všechny předpokládané budoucí funkce.

Zásadní změnou je umístění nové vertikální komunikace se schodištěm a výtahem na místo původního opravdu kapacitně a světelně nevyhovujícího .
Přízemí navrhujeme prosvětlit rozšířenou a vstupní halou, která může nabídnout vyřešení požadavku na výstavní prostor a otvíráme ji proto galerií do 2. nadzemního podlaží. Přehodnotili jsme současné umístění informačního centra s internetem v patře a navrhujeme jej v přízemí s otevřenou návazností na vstupní halu, prostor infocentra může být využit také jako příležitostná šatna. Nově koncipujeme i vstupní zádveří, které v sobě absorbuje původní venkovní schodiště a je opatřeno hydraulickou plošinou pro vozíčkáře, navíc jsou zde po obou stranách zádveří soustředěny dva prostory pro komerční využití v návaznosti na blízkou budovu pošty a policie (například na místo původních květin, trafika apod). Technické zázemí objektu ponecháváme na původním místě, stejně tak i sál, přísálí a pódium. Novou typologii původní přístavby ze 70. let se snažíme řešit pokud možno co nejlapidárněji s ohledem na stávající nosné konstrukce a vnitřní instalace. Obnova dispozice se však nevyhnula ani objektu původní Arcivévodské restaurace, kde na místo obchodu s květinami, sběrny bot a pivnice navrhujeme v jedné polovině restauraci (vinárnu) propojitelnou přímo se sálem skrz přísálí, kde se nabízí možnost jeho oddělení od sálu mobilní akustickou stěnou, na druhé straně blíže směrem ke komunikaci navrhujeme kavárnu s cukrárnou. Oba prostory jsou propojeny francouzskými okny s terasou, která poskytuje pod plachtami výhled na náměstí.

V 2. nadzemním podlaží je celá část nejstaršího objektu věnována knihovně. V přístavbě ze 70. let je již zmiňovaná galerie a nové sociální zařízení pro knihovnu. V severní části přístavby je malý promítací sál, který může sloužit také jako klubovna nebo prostor pro přednáškovou činnost knihovny (zatemnění by bylo v případě potřeby řešeno pevnými interiérovými okenicemi).
V Podkroví staré budovy restaurace jsou na základě podnětu obecního úřadu navrženy čtyři pronajímatelná apartmá se snídaňovou místností ve věži nové vertikální komunikace.

Poslední podlaží je vyhlídkovou plošinou na střeše nově vzniklé věže, která je novou dominantou celého řešeného území, plocha v nejvyšší části věže nabízí též letní terasu s výhledem skrz otvory v konstrukci věže viz. dále.

Prostorové a hmotové uspořádání celého "komplexu přístaveb" Obecního domu nás inspirovalo svou různorodostí historických vrstev, kterou lze díky necitlivé opravě v 70. letech dnes považovat za nečitelnou a nejasně definovanou. Tato skutečnost před nás staví otázku zda-li má vůbec smysl hledat řešení v rekonstrukci a snaze o nápravu škod z dob minulých a nebo navrhnout řešení v podobě nového objektu na místo starého. Po diskusi s vedením obecního úřadu, které je zároveň “objednatelem“ soutěžní studie, jsme dospěli k nutnosti jednoznačného zachování dostavby z mnoha důvodů, tuto skutečnost jsme v počátku přijali jako výzvu a zároveň možnost humanizace typologicky nevyhovujícího objektu. Jak jsme již zmínily rekonstrukci v 70. letech ovládl názor, že je nutné objekty sjednotit jedním druhem okenních otvorů, stržením štuků a jejich nahrazením brizolitovou omítkou. Navrhujeme v první řadě tyto úpravy odstranit a každou etapu výstavby viditelně zvýraznit a pokusit se podtrhnout její kvality. Staré Arcivévodské restauraci a sálu z 50. let vracíme původní charakter členění fasády s proporcemi jim vlastní (viz. pohledy stávající a nové). Část objektu ze 70. let je dispozičně ale i hmotově největší výzvou. Snad za nejhorší považujeme napojení v severovýchodní části Arcivévodské restaurace, tuto hmotu navrhujeme k demolici a nahrazujeme ji komunikační věží, která je vůči historické budově ustoupena. Tato nová dominanta je opět koncepčně pojata jako předsazená fasáda z dřevěných železničních pražců, které symbolicky navazují na historický železniční význam místa. V rámci konstrukčního rastru pražců vynecháváme otvory, které celou věž prosvětlují. Architektonický fenomén věže pro nás samozřejmě neskýtá pouze funkčně dispoziční využití, ale i přenesený význam majáku, který vítá, vyzývá a láká všechny obyvatele a návštěvníky Čerčan k prozkoumání celého areálu kolem nového Obecního domu. Zbylé části přístavby ze 70. let navrhujeme novou zateplenou fasádu z povrchovou úpravou z předem korodovaného plechu nebo jiného deskového materiálu. Její vnitřní kvality spočívají především ve dvou menších sálech v severní části, které mají příjemné denní osvětlení. Velké okenní otvory jsme se rozhodli formálně posílit i na fasádě novým zasklením a členěním.

Celkové zhodnocení

Přednádražní prostor v Čerčanech náš návrh proměňuje v důstojné a pro pobyt venku příjemné náměstí. Provozně i kompozičně toto místo sjednocujeme a dáváme mu jasný a čitelný řád, který tak zjednoduší a zároveň zpříjemní pohyb obyvatel obce. Navrhovaný koncept parteru upřednostňuje chodce oproti automobilům, čímž zvyšuje atraktivitu a živost prostoru během celého dne.

Nedílnou součástí náměstí je objekt dnešního kulturního domu, jehož původní dominantní roli se snažíme maximálně navrátit a posílit. Obnovení a rozšíření schodiště terasy staré restaurace, vytvoření nové komunikační věže a zkultivování přístavby ze 70. let, to vše dodává celému místu osobitý a přitažlivý charakter.

V celku tak vzniká nový prostor pro veřejný život obyvatel a návštěvníků Čerčan, který dnes obec zoufale postrádá.